B muži

Strict Standards: Non-static method CPrispevky::jedenPrispevek() should not be called statically in /data/web/virtuals/220291/virtual/www/index.php on line 337

Strict Standards: Non-static method CPrispevky::fotkyPrispevku() should not be called statically in /data/web/virtuals/220291/virtual/www/index.php on line 342

BÝT ČI NEBÝT, ANEB JE JUNIORKA JEŠTĚ JUNIORKOU?

Notoricky známou hamletovskou otázku si pokládá v současném období nejeden příznivec pelhřimovského fotbalu. Zvýšený zájem o záložní tým mužů vygradoval i na diskusním fóru klubového webu, kde až na dvě výjimky, velká řada anonymních přispěvovatelů zveřejnila svůj náhled na tzv. juniorku. Některé názory nestály ani za přečtení, další přinesly náměty k řešení a přemýšlení, byť byly anonymní.

Já bych se však v krátkosti vrátil až do počáteční historie znovuobnovení činnosti B týmu. Tehdejší výbor po dlouhém přemýšlení vsadil na to, že juniorka je pro klub formátu okresního města potřebná. Jistě, že „výboři“ zvažovali pro i proti, klady tenkrát asi převážily zápory. A tak se začalo od píky, jak řády předepisovaly. Nástup do 4. třídy a hurá na to. Měl jsem to štěstí nebo smůlu, že jsem u toho tenkrát byl, protože syn zrovna hrál v dorostu. Tak jsem se snažil pomáhat nově rodícímu se týmu na svět. Hybnou silou byl tenkrát hlavní trenér dorostu a dnešní člen výboru František Goldman, jeho asistent Karel Háva a Petr Kuchař. Otcové kluků, kteří hráli také za dorost. A když jsem to tak zblízka sledoval, měl jsem dojem, že si to rozhodli asi ti tátové pouze sami, protože se nikdo o to jiný nezajímal. V té „dřevěné“ době tu čtvrtou třídu hráli především dorostenci, až na pár výjimek se žádný jiný s dospělých hráčů Pelhřimova do nejnižší okresní soutěže moc hrát nehrnul. Mladící, kteří dopoledne absolvovali divizní soutěž a odpoledne, popřípadě druhý den, si dali konfrontaci s mnohem staršími soupeři, mnozí je faulovali, ponižovali, přesto ale nepovolili. Postup se podařil vybojovat a nastolil se trochu řád pro další sezóny. A tak to šlo krok za krokem, úspěšně rok za rokem následoval postup vždy o třídu výš, až do současné krajské I. A třídy. Za ty čtyři postupové sezóny se na tom podílelo mnoho hráčů, ať hrající za současnou juniorku nebo třeba už za ostatní oddíly okresu nebo s fotbalem dočista už skončili. Toto uvádím jen proto, že jsem zažil na vlastní kůži, jak se vše nové těžce rodí, co to stojí námahy, úsilí, času a v neposlední řadě i finančních prostředků.
A nyní k jádru věci. Juniorka by měla v ideálním případě sloužit k adaptaci končících a perspektivních dorostenců pro oddílový dospělý fotbal a především k výchově talentů pro první tým mužů. Měla by úzce spolupracovat s A týmem mužů, sloužit mu pro rozehrání hráčů po zranění anebo zvyšovat herní praxi těch, kteří nemají ve vyšší soutěži plné zápasové vytížení. Jak jistě všichni z reálného života každodenně poznáváme, ideální stav bohužel neexistuje nebo jen velmi ojediněle.
Každoroční příliv tolik žádaných dorostenců do B týmu není tak masivní, jak by se na první pohled z věkového důvodu mohlo zdát. Ti nadějní trénují s Áčkem (1 – 3 hráči), někteří se vracejí do svých mateřských oddílů, další jdou studovat vysokou školu a rázem fotbal pro ně přestane být jasnou prioritou a zbytek se radši spokojí hrát některou nižší okresní soutěž s minimálním tréninkovým zatížením pro radost či žízeň. A kolik hráčů rozšířilo soupisku rezervy? Někdy jeden, někdy dva nebo tři. A to je všechno. Podstatným a nepřehlédnutelným aspektem je předváděná výkonnost hráče. Bohužel neplatí rovnice, že i výkonnostně dobrý dorostenec hrající mládežnickou divizi má na to, aby uspěl v I. A třídě, natož v divizi mužů. Po chvilce prozření, kdy se mu nedostává tolik příležitostí, situaci sám vyhodnotí a raději se uchýlí do nižších vesnických oddílů. Přesto se pro první tým mužů podařilo za poslední léta některé hráče vychovat. Jan Kmoch, Václav Vacek, Ondřej Sládok, nyní Matěj Zabloudil, snad Martin Hložek, to není špatná bilance. A podíváme-li se hlouběji do historie, najdeme další řadu odchovanců, kteří v současné době úspěšně za Áčko nastupují. To je statistika pro ty, kteří argumentují, proč nehrají končící dorostenci.
Rozšířené názory jsou, že by měli dostat větší šanci v juniorce současní dorostenci. Odpověď na tuto otázku není rovněž také jednoduchá. Především hrát dorosteneckou divizi, 3 x týdně trénovat je pro mladíky jak fyzicky a i časově velmi náročné. Dlouhé hodiny cestování na zápasy ven zaberou takřka celý den. Vzhledem k úzkému kádru obou týmu dorostů dochází i k případům, že někteří hráči nastoupí ve dvou zápasech po sobě. K uvolnění vytypovaného hráče by měl své k tomu říci především i trenér dorostu, aby to významně nenarušilo herní koncepci a program týmu. A v neposlední řadě je důležité i to, zda si vůbec chce vybraný hráč při oslovení trenérem zahrát za muže další těžký zápas. V posledních kolech někteří dorostenci vyšli trenéru Cerhanovi vstříc, za juniorku to zkusili a předvedenou hrou příjemně překvapili. Nejde to ovšem praktikovat a spoléhat se na to stále.
Diskuze se také točila i okolo výpomoci od Áčka. Tato varianta zapojení méně využívaných hráčů z A týmu je při jeho úzkém kádru velmi sporadická. Vždyť kolikrát má trenér Kubík na lavičce pouhé tři náhradníky, někdy jede ven i bez druhého brankáře. Připočteme-li k tomu souběh utkání obou týmů, který také nelze stoprocentně ovlivnit, je využití hráčů prvního týmu v Béčku minimální.
K samotné juniorce se sluší připomenout, že je sice terčem kritiky vyššího věkového průměru, ale již z níže uvedených důvodů je trenér rád, že má k dispozici aspoň 13 hráčů na zápas a někdy ani to ne, a v současné době si nemůže vybírat, jestli dá přednost hráči dvacetiletému anebo podstatně staršímu. V ruku v ruce s tím souvisí předváděná výkonnost týmu. A k tomu bych podotkl, teprve až nyní, když se juniorce výrazně nedaří, ozve se celá řada anonymních znalců a rádoby trenérů, která fundovaně kritizuje, co je v pelhřimovském juniorském fotbalu a výchově mládeže „shnilého“. Před tím, když juniorka postupovala výš a v A třídě se pohybovala na čelních pozicích, bylo ticho po pěšině.
Pro všechny, kteří máte chuť a nápady, jak posunout pelhřimovský fotbal vpřed, nebojte se a přijďte. Udělejte si trenérský kurs, obětujte tomu podstatnou část osobního volna v týdnu a o víkendech a pomozte při výchově mládeže. Nemáte-li zájem o trénování, pomozte v realizačních týmech jako vedoucí mužstev nebo i jako pořadatelé. Vedení klubu vaší pomoc určitě přivítá a sami poznáte, že to není rozhodně jednoduchá práce. Bohužel se velmi lacině a jednoduše kritizuje pod rouškou anonymity. To je totiž veliké hrdinství nepodepsat se pod vlastní názor.
Je mi známo, že kromě celé řady příznivců i někteří členové výboru FK nepokrytě dávají najevo, že současná podoba juniorky nemá význam a je jí třeba co nejrychleji zrušit. Pro klub je přínos minimální a stojí to jen peníze.
Podíváme-li se na český fotbal jako celek, profesionální se uzavřel sám do sebe, bez ohledu na výkonnostní kopanou, vytvořil si uzavřený okruh mládežnických soutěží (pozn. od sezóny 2012 - 13). Mnohé ligové týmy vsadí v dohledné době nebo už v tomto ročníku vsadily na tento model a juniorky ruší. Vzhlédly se v tzv. farmách, kdy úzce spolupracují s kluby v nižších soutěžích (divize, 3. liga apod.). Zde je umožněn oboustranný start hráčů v obou týmech bez nějakých výraznějších komplikací.
Jedno se zdá být v Pelhřimově jisté. Juniorka určitě dohraje tuto sezónu. Je jasné, že ji čeká v brzké době asi generační obměna, nelze však s určitostí počítat v pelhřimovských podmínkách s tím, že bude nastupovat v základu sto procent dvacetiletých. Na to nejsou v současné době podmínky a v budoucnu se vzhledem k demografickému vývoji nedá počítat se zlepšením stavu. To je prostě realita, která se může s postupem času ještě zhoršovat. Dejme tomu čas, uvidíme, jaké se najde do budoucna řešení a jakou cestou se klub rozhodne jít. Bohužel velkou roli v tom bude hrát ekonomický diktát. Peníze mnohdy zhatí i sebelepší nápad. V dnešní hektické době rozhodnout správně není určitě lehká věc a o to těžší je to ve volnočasové činnosti v amatérských podmínkách. V době, kdy významně pociťujete odklon sponzorských subjektů, podstatný nárůst všech nákladů a i největší finanční partneři v podobě domovských měst jsou nuceni také významně šetřit.
Možná, že se pletu, přesto na závěr chci zdůraznit svůj náhled na věc. Vkládám-li víc jak deset let kapitál v podobě nekonečné trenérské práce a nemalých finančních prostředků do výchovy mládeže, nezdá se mi dvakrát prozřetelné jim na hranici plnoletosti říci: Sorry, děkujeme – odejděte. Ten investovaný kapitál bych se pokusil v budoucnu ve prospěch klubu aspoň trochu zhodnotit.

Připravil: Luboš Novák

Strict Standards: Non-static method CPrispevky::prilohyPrispevku() should not be called statically in /data/web/virtuals/220291/virtual/www/index.php on line 358