ROZHOVORY

Strict Standards: Non-static method CPrispevky::jedenPrispevek() should not be called statically in /data/web/virtuals/220291/virtual/www/index.php on line 337

Strict Standards: Non-static method CPrispevky::fotkyPrispevku() should not be called statically in /data/web/virtuals/220291/virtual/www/index.php on line 342

Myslím, že mládežníci mají u nás relativně dobré podmínky

V očích laické ale i odborné veřejnosti bývá často opomíjenou a přehlíženou oblastí v mládežnickém sportu, potažmo i ve fotbale, kategorie mladších hráčů. Ne jinak tomu někdy bývá i v pelhřimovském FK. Podporovat co nejvíce starší ročníky (tzv. dorazové) je v celku logické a snadno pochopitelné, vždyť se podle jejich výsledků a umístění rozhoduje o dalším působení žáků a dorostenců v soutěžích, případně o postupu nebo sestupu do nižší či vyšší soutěže. Přesto by se nemělo zapomínat na mladší hráče, vždyť za rok nebo dva nahradí své starší kolegy, kteří musí z věkových či výkonnostních důvodů odejít a břímě úspěchu či nezdaru bude ležet na jejich zádech. Zeptali jsme se proto dlouholetého pelhřimovského trenéra a v současnosti hlavního trenéra divizních mladších dorostenců FK Pelhřimov Ing. Jana Mareše na situaci u jeho týmu a jak na tento problém nahlíží on.

Za svou dlouholetou kariéru jste s fotbalem a trénováním zažil hodně. Jak jste začínal a věnoval jste se v trenérské praxi více mládeži nebo dospělým?
Začínal jsem nejprve jako asistent trenéra Jaroslava Březiny u A-mužstva dospělých v divizi. Pak jsem si vybral partu kluků a začal u žáků, přešel s nimi do dorostu, následně jsme v roce 1985 jsme vykopali Jihočeský krajský přebor a postoupili do II. dorostenecké ligy (tehdy dorostenecká divize nebyla). Tu jsme hráli 3 roky a pak se spadlo. Poté jsem nastoupil k mužům jako hlavní trenér divizního mužstva, které jsem trénoval tři roky a pokračoval další dva roky s přestávkami, kde se hrál i krajský přebor. Trénoval jsem krátce i muže Humpolce a čtyři roky Kamenici nad Lipou. Do Pelhřimova k dorostu jsem se vrátil před třemi roky už jako důchodce.

Trénoval jste několik pelhřimovských generací fotbalistů. Jakých největších úspěchů jste dosáhl a které známé pelhřimovské hráče jste vychoval?
Myslím, že největší úspěch trenéra mládeže je, když se mu podaří vychovat hráče, kteří se neztratí zejména v mužské kategorii. Z toho dorostu, který jsem před lety trénoval, jich pak hrálo až osm v základu divizního A-mužstva (Míra Vacek, Radek Pavlů, Honza Ježek, Jarda Švec, Roman Rozkošný, Michal Krátký, Martin Horký, Radek Pech, Pepa Páral a v Humpolci třeba Pavel Žatečka, Čeleda, Kmoch, Průša. I v mužích to byly desítky hráčů, které mi prošli rukama a které snad ani nemohu vyjmenovat ,abych na někoho nezapomněl.

Souhlasíte se mnou, že uvedené mládežnické kategorie jsou tak trochu na „druhé koleji“ nebo mám zkreslený názor?
Ve fotbalovém klubu jako ten náš, by měla práce s mládeží být prioritou, neboť v dnešní době, kdy se sponzoři moc nehrnou a peněz je málo, kvalitní trenéři svou prací vytvářejí největší hodnoty v podobě vlastních hráčů a když to dělají dobře, nemusí pak klub shánět drahé posily na přestupy nebo hostování. Ať již jsou mládežničtí trenéři s licencí nebo i zapálení dobrovolníci minimálně ohodnoceni, vždy se to klubu dříve či později vyplatí. A navíc, když budou mít od vedení plnou podporu s důrazem na zvyšování jejich trenérské kvalifikace a materiálního zajištění jejich družstev, je to v této reálné a těžké situaci velmi efektivní investice do budoucna.

Činnost mládežnického trenéra je práce nelehká. Již třetím rokem vedete mladší dorostence, neustále jste se pohyboval s týmem v krajském přeboru na čelních místech, poslední sezónu jste dokonce suverénně vyhráli. Jak vnímáte tyto dosažené úspěchy?
Trénování mladšího dorostu je nekonečná práce. Když se vám podaří dát do kupy dobré mužstvo, jako bylo třeba to poslední, které vyhrálo zaslouženě krajský přebor, musíte se, ač nerad, s polovičkou hráčů rozloučit a začínat skoro od začátku znovu.Výhodou zase je, že se nehraje o postup nebo sestup, takže stresy, které s tím souvisí, zde nejsou a můžete hráče v klidu připravovat do staršího dorostu.

Velmi dobře si vedete i nyní na podzim v divizi. Nyní (po deseti odehraných kolech) jste ze ziskem 17-ti bodů na 5. místě. Čekal jste to?
Ze začátku ani ne. Nevyšel nám začátek, tři remízy a jedna prohra, ale pak si mužstvo sedlo a v posledních pěti zápasech z toho už byly čtyři výhry a jedna remíza. Čeká nás závěr podzimu, kdy jedeme dvakrát ven a poslední zápas doma se silnými soupeři. Pak se teprve uvidí.

Myslíte si, že by bylo lepší s hráči přejít do starší kategorie a pracovat s nimi delší časové období?
Když jsem u mládeže tehdy začínal, tak jsem si prosadil, že jsem s nimi šel od žáků až do dorostu a nakonec později i do mužů. Dneska je jiná koncepce.

S jakými dalšími největšími problémy se při své trenérské činnosti setkáváte?
Myslím si, že u nás mládežníci mají relativně dobré podmínky a já osobně si na nic nestěžuji. Jediné co postrádám je, že by v klubu měl působit profesionální šéftrenér mládeže a předseda komise mládeže v jedné osobě, který by zavedl základní jednotné tréninkové metody ve všech kategoriích, koordinoval by přechody z jednotlivých kategorií žáků a dorostenců, aby nedocházelo k “velké úmrtnosti“ hráčů, dohlížel by na tréninky, staral se o zvyšování kvalifikace trenérů a podobně. Bylo by toho dost a jsem přesvědčen, že by se to klubu bohatě vyplatilo.

Většinu hráčů, co hrají za starší dorost, jste trénoval. I když si vedou zatím vcelku dobře, věříte, že se dorostenecká divize v Pelhřimově udrží i dlouhodobě.
O tom jsem přesvědčen, to mužstvo má svou kvalitu a příští rok opět do staršího dorostu přejdou kvalitní hráči. Dál už ale nevidím.

S jakým umístěním budete spokojený na konci soutěže u Vašeho týmu?
Horní polovina tabulky. Páté místo, na kterém v současné době jsme, je sice krásné, ale určitě přijdou zranění, nemoci, pokles formy, problémy ve škole a podobně. Umístění u mladšího dorostu není rozhodující a důležité. Zde je jednoznačný úkol a to připravit hráče pro starší dorost, aby se dorostenecká divize udržela co nejdéle.

Co říkáte tomu, že na nábor nových mladých hráčů přišli dva zájemci. To jistě není optimistický výhled do budoucnosti?
Je doba, kdy nabídka různých jiných sportů je asi lákavější, méně namáhavá a asi i lacinější. Za nás byl pro kluky zajímavý jen fotbal a hokej.

Když Vám čas dovolí, sledujete určitě i divizní muže. Očekával jste tak úspěšný vstup do soutěže nebo jste se držel spíš ve svém názoru při „zemi“.
Chodím na domácí zápasy, když mi to nekoliduje s dorostem a netroufám si hru ani umístění nějak hodnotit. Spíš mě trochu mrzí, že tam nemám víc “svých dorostenců“. Zatím je tam jen jeden a to Honza Kmoch.
Připravil: L. Novák – 19. 10. 2009

Strict Standards: Non-static method CPrispevky::prilohyPrispevku() should not be called statically in /data/web/virtuals/220291/virtual/www/index.php on line 358