19.9.2013 6:18
DISKUSNÍ FÓRUM UKONČENO
Po dlouhé
...v�ce...
Tak trochu stranou zájmu a pozornosti zůstávaly asi i neoprávněně v našich komentářích a příspěvcích první týmy žákovské kategorie. Vždyť i jejich zásluhou se dnes mluví o pelhřimovském fotbalu po celé Moravě a Čechách s neskrývavým respektem. Po zaslouženém postupu do divize moravské skupiny D v sezóně 2007 – 08 si v následujícím ročníku udržely vysoký kredit výkonnosti a náročnou soutěž bez větších problémů udržely.
Ovšem i zde se v následujícím ročníku potvrdilo, že v našich podmínkách je těžší dosažené úspěchy obhájit a v plné míře to platilo v úvodní podzimní divizní části, ve které si svěřenci trenéra Psoty připsali na konto zisku pouhé 2 body.
Aspoň, co jsem já zaregistroval, nebyli v porovnání s ostatními soupeři o tolik horším týmem, jak by se podle postavení v tabulce a dosaženého bodového zisku mohlo zdát, vždy jim ale něco chybělo k tomu, aby se mohli na konci boje pyšnit tolik důležitým a potřebným bodovým ziskem.
Při sledování domácích zápasů jsem vypozoroval, že naši hráči téměř proti každému soupeři zaostávali ve fyzických předpokladech. Myslím tím fyzický vzrůst a vyspělost hráčů, což jistě uznáte, je v žákovské kategorii velmi významný prvek. Někteří hostující hráči mi připadali vzrůstem v porovnání s naší základnou téměř jako dorostenci. S touto fyzickou převahou a zároveň výhodou nic nenaděláme, co však můžeme ovlivnit, je fotbalovou chytrost, schopnost předvídat, smysl pro kolektivní hru, fyzickou připravenost a trénovanost hráčů. A to se na podzim také plně nedařilo.
O zimní přestávce došlo na postu hlavního kouče ke změně. Dosavadního trenéra Luďka Psotu vystřídal Aleš Pokoj a s týmem absolvoval podle svých představ celou zimní přípravu. Zatím v jarní části odehráli starší žáci dva zápasy a na jejich kontě přibyl pouze 1 bod za domácí remízu se silným Brnem B. Bohužel vysoká porážka na hřišti vedoucích Šardic dává jen malou naději, že se druhá část soutěže nebude dohrávat jen tak z povinnosti, ale že existuje ještě jiskřička naděje na zachránění divize. Důležitější budou ale zápasy se soupeři ze spodních pater tabulky. Tam se bude rozhodovat o udržení v soutěži. Co si o tom myslí a jak uvedenou situací vnímá, jsem se zeptal přímo trenéra Aleše Pokoje.
Váhal jste nad nabídkou trénovat divizní starší žáky?
Po mém oslovení jsem si vzal asi týden na rozmyšlenou. Chtěl jsem vše probrat s manželkou, která mě v mém rozhodnutí podpořila. Kluky znám již z nižších kategorií, a proto bylo rozhodování snažší.
Je to pro Vás výzva nebo jen výpomoc v nouzi?
Někdo si možná řekne, že jsem blázen, ale já tuto nabídku beru jako výzvu. Ze soucitu se to dobře dělat nedá. Buď v něco věříte, nebo je lepší jít od toho.
Jaké jste si stanovil osobní cíle a jaké úkoly před Vás postavilo vedení klubu?
Můj osobní cíl je samozřejmě záchrana, ale na druhou stranu jsem realista. Ztráta je po podzimu nemalá a soupeři jistě přes zimu kvalitně potrénovali a na jaro se dobře připravili. Bude rozhodovat každý zápas a to i mezi soupeři za spodních pater tabulky vzájemně. Podle toho, jak se to zatím vypadá, potvrzuje se stará pravda, že na jaře není nikdy o „ překvapivé “ výsledky nouze. Bohužel k naší škodě. Myslím si, že s výborem jsme v tomto zajedno.
U mužstva jste krátce, na nějaké experimenty není čas. Změnil jste něco radikálně oproti stávajícímu stavu?
Neřekl bych, že jsem u mužstva krátce. Zimní příprava je dost dlouhá doba na to, něco změnit. V našem případě jsem přeskupil hráče tak, že jsem vyztužil střed pole a na tyto hráče tím i „naložil“ více odpovědnosti. Jsou to hráči ročníku 95 a ti by si s tímto úkolem měli již poradit. Zatím se to jeví jak krok správným směrem i když nedělní porážka v Hodoníně tomu asi nenasvědčuje.
Došlo ke změnám ve složení týmu, ať už hráčském či realizačním?
V realizačním týmu jsem se pouze vyměnil s panem Psotou, jinak zůstalo vše při starém. Z hráčského kádru bohužel vypadli dva stabilní obránci, kteří se na to tzv: VYKAŠLALI a tím nás svým způsobem oslabili.
Má současný kádr kvalitu na divizní soutěž?
Současný kádr na divizi má, ale je to jen na spodní část tabulky. V horní části jsou týmy, které jsou spíše výběry svých oblastí a těm nemůžeme v současné době konkurovat z dlouhodobého hlediska.
Co podle Vás nejvíce limituje vaše svěřence v porovnání s ostatní konkurencí? Kde nejvíce zaostáváme?
Hráči jsou ve věku tzv. telecích let a toto období má svá úskalí. Každý se s tím vyrovnává, jak může, někoho je ale potřeba usměrnit. V tomto musí více úsilí vynaložit rodiče, než my trenéři. Některým mým hráčům chybí větší touha po tom, porvat se o výsledek a nechat na hřišti, jak se říká, duši. Velké rezervy máme také v defenzivní činnosti jednotlivců. Fyzická připravenost mužstva si myslím, že je na velmi dobré úrovni.
Z podzimu vím, že se často na poslední chvíli zasahovalo až necitlivě do soupisky rezervních žáků. Důvodem byly nečekané, možná i neomluvené absence některých hráčů. Pak tím trpěly oba týmy?
Ano, s tím s Vámi souhlasím. Zároveň podotýkám, že to není vina trenérů, ale samotných hráčů. Trenéři se pouze snažili odehrát daná utkání, pokud možno se ctí. Bohužel v našem „B“ týmu není dostatek hráčů a pak vznikaly někdy dost nepříjemné situace. V tomto případě by ale mělo mít „A“ mužstvo přednost. Zdá se to asi trochu kruté, ale je to tak.
Říká se, že naděje umírá poslední. Při pohledu na dvanácté Velké Meziříčí (pozn. 11 kol před koncem), které má 12 bodů, díváte se na něj s odstupem 9 bodů. To si myslím, že stále ještě není nic definitivně ztraceno?
Jsem téhož názoru. Dokud není 100% jistota sestupu, budeme bojovat.
Nezkusil jste namotivovat kluky nějakou zvláštní prémií? (Nemám namysli
finační)
Myslím si, že kluci jsou ve věku, kdy by jim měla být hlavní motivací touha po vítězství a snaha odevzdat na hřišti vše, co se v tréninku naučí. Samozřejmě, nějaké sázky tipu „kofolka“ sem tam proběhnou, ale nic víc.
A když se soutěž nepodaří udržet, což většina soupeřů bere asi jako hotovou věc, budete to pro Vás velké zklamání?
Každý sestup do nižší soutěže je nepříjemný. Jak pro hráče samotné, tak pro trenéry a funkcionáře. Je ale velký rozdíl v tom, jestli se sestoupí se ctí, nebo jestli se to odevzdá a zabalí předem. A já pevně věřím v to, že pokud sestoupíme, bude to se ctí.
Hodláte tedy i pak nadále zůstat na postu trenéra mládežnické základny?
Na tuto otázku Vám momentálně ztěží odpovím, protože mi v únoru zemřel otec a zatím nevím, jak bude naše rodinná situace vypadat v létě a podle toho se rozhodnu.
Tak ať se Vám daří
Připravil: L. Novák – 6. 4. 2010